Browse By

Blahoslavenství – cesta ke štěstí

Většina z vás asi dobře zná tu říkanku: Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mistička, v té mističce rybička… My křesťané to můžeme říci podobně: Naší ústavou je Bible, její velmi důležitou částí jsou evangelia, velmi důležitou částí evangelia je Horská řeč Pána Ježíše a perlou jeho Horské řeči jsou blahoslavenství, která jsme právě před chvílí slyšeli. To slovo „blahoslavený“ znamená „šťastný“. Pán Bůh vložil touhu po štěstí do každého lidského srdce. Není nikdo, kdo by chtěl

Církev je apoštolská

Evangelium o povolání apoštolů… Máme si dnes spolu s „Učící se církví“ připomenout, proč je naše církev také církví apoštolskou. V modlitbě Věřím v jednoho Boha vyznáváme: „Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, APOŠTOLSKOU církev. Co to znamená, že naše církev je apoštolská a jak se to dotýká našich životů… Předně to byli apoštolové, kteří Ježíšovo učení roznesli do světa. To bylo hlavní poslání apoštolů – hlásat. Hlásat Krista, zachytit pro něj druhé. V tomto apoštolském poslání dnes pokračují biskupové. Každý

Vzal na sebe

Sv. Jan nám ukazuje Ježíše jako Božího Beránka, který snímá hříchy světa. To slovo „snímá“ je od slova „sejmout“. Ježíš přišel sejmout hříchy světa tím, že je vzal na sebe. A přišel sejmout, vzít na sebe nejenom hříchy, ale i všecko to negativní, co hříchy působí. My víme, že svět byl stvořen jako dobrý, byl stvořen v úžasné harmonii. Člověk byl stvořen v úžasné harmonii. Byl stvořen jako bytost neschopná trpět, neschopná zemřít. A hřích to všecko rozmetal: Člověk se

Křest – rodiče a kmotři

Slavíme dnes svátek Ježíšova křtu. Máme si dnes mj. povyprávět o křtu, také o rodičích a křestních kmotrech. Co se požaduje od rodičů, k čemu je kmotr a kdo jím může být – to bude téma dnešního našeho zamyšlení. Ale začít je třeba někde úplně jinde. Začít je třeba tím, že si připomeneme, že křest je obrovský dar, ale i obrovský závazek. Je to obrovský dar – spojuje člověka s Bohem na život a na smrt. Křest vlévá tu kapku

Jedničky a dvojky

Když se lomil letopočet, když končil rok 1999 a začínal rok 2000, mladým lidem se velice líbil ten příměr, že jednička z toho starého letopočtu se právě v době vánoční – u Ježíšových jesliček – sklonila ve dvojku toho nového letopočtu 2000. Víme, že dvojka připomíná klečící postavičku, zatímco jednička je taková sebevědomá, vzpřímená číslice. I v tom dnešním evangeliu můžeme vidět tu jedničku a tu dvojku. Jednička – sebevědomá, vzpřímená – to je král Herodes, který chce být ten

Klíč ke štěstí

Víme z lidské zkušenosti, že přelom roku bývá spojován s velkými oslavami, s velkými pohledy do minulosti, s velkými prognózami do budoucnosti, s velkými slovy. Když se člověk na přelom roku podívá z rozumového hlediska, tak zjistí, že se o té dnešní půlnoci celkem nic zvláštního nestalo. Hodiny odpočítávají čas po půlnoci stejně jako před ní. Je to tak… A přece přelom roku – to bývají zvláštní chvíle. Na konci starého roku se člověk ohlíží spíš zpět, bilancuje, hodnotí, Nový

Vánoce nejen o Vánocích

Bylo to v jednom starém filmu či seriálu (snad to byl seriál Taková normální rodinka): Byla tam jedna taková kouzelná zápletka o tom, jak jedna podivínská, leč asi taky autoritativní babička rozhodla, že rodina bude uprostřed parného léta slavit Vánoce. A tak rodinka přišla z venku v plavkách, všichni si museli obléct zimní oblečení, nastrojit stromeček, zazpívat koledy, atd. Proč to vzpomínám zrovna dnes? Je dneska svátek Svaté Rodiny nazaretské, potažmo je dneska také svátek našich křesťanských rodin. Tento svátek

Co zbylo z Vánoc?

Vy, kdo jste dříve narození, jistě ještě pamatujete na to, jak na Štědrý den býval přísný půst. Vzpomínal jeden kněz, jak v době, kdy byl tento půst na Štědrý den zrušen, jel kdesi tramvají a slyšel, jak se nějaká žena rozčilovala: „Prý zrušili na Štědrý den půst. Komu taková hloupost napadla! Já sice dělám vždycky na Štědrý den šnycle, táta ryby nemá rád a dětem by mohla zaskočit kost, ale rušit, rušit se takové věci nemají. Co by pak z