Browse By

Co Ty pro Krista?

Je dnes svátek Nanebevstoupení Pána Ježíše. Vzpomínám si na jednu takovou „perličku“: Bavili jsme se v náboženství se staršími žáky o hoře, na které zemřel Pán Ježíš, a která se jmenuje Golgota. Říkali jsme si, že to slovo „Golgota“ v překladu znamená „lebka“ a že ta hora se právě takto jmenovala proto, že to byla popravčí hora, hora, kde se popravovali zločinci, a že ta hora snad i svým tvarem připomínala lidskou lebku. Načež jeden mladý člověk říká: „Jestli se

KONCERT PAPRSKŮ

Přijměte, prosím, srdečné pozvání (a pozvěte také svoje přátele) na perfekt super hyper mega koncert skupiny Paprsky, který se uskuteční v našem kostele v Pusté Polomi v předvečer svatodušních svátků. Na plakátku je i odkaz na webové stránky této skupiny.

Kým je pro mě kněz

Neděle Dobrého pastýře je nejen příležitostí k zamyšlení nad Dobrým pastýřem Kristem, ale bývá to v církvi také Den modliteb za nová duchovní povolání. Víme, že v tom žebříčku prestiže různých povolání je kněžství v očích tohoto světa velmi nízko. A tak se dnes zamysleme, jak kněžství vnímáme my, čím je kněžská služba pro nás. Vzpomínám si na jedno děvčátko z mé bývalé farnosti, které mě vídávalo v sakristii oblékat se ke mši svaté a já jsem vždycky dělával –

Cesty, na které Bůh člověka nepozval

To je tak nádherné evangelium! Víte, o čem to evangelium je? To vyprávění o učednících jdoucích do Emauz je vyprávěním o cestě, na kterou Bůh člověka nepozval. Člověk se většinou domnívá, že ve svém životě jde tak nějak správně. Málokdo je přesvědčený o tom, že jde úplně špatně. Většinou si myslíme, že ta základní linie našeho života je dobrá. A přesto při pohledu zpátky víme, že ne všechny naše cesty byly správné a že někdy jsme to poznali až s

Skutečnost Ježíšova vzkříšení

Přicházíme z toho světa, který je naplněn tolika bolavými věcmi, občerstvit se, posílit, načerpat u Pána Ježíše. Papež Benedikt XVI. ve svém nedávném motu proprio o nové evangelizaci „Všude a stále“ zdůraznil, že základem tolika problémů dnešního světa je zapomínání na Boha. To vidíme: Čím víc jdou lidé životem mimo Boha, tím víc těch bolavých věcí ve světě je. A to se týká nejenom lidí mimo církev, ale i spousty lidí v církvi! Jak mohou zachovávat to, co Ježíš nám

Ukazuje pět svých ran

Velikonoce jsou svátky plné radosti a radost – ta se projevuje i úsměvem; úsměv patří k radosti, a tak já bych to naše dnešní velikonoční zamyšlení chtěl začít právě i tak trochu úsměvně – jedním hezkým vyprávěním, které na první pohled nevypadá nijak velikonočně, ale posléze zjistíme, že má s Velikonocemi hlubokou souvislost. Dostalo se mi do rukou moc hezké vyprávění – nemusíme ho brát doslova; ani co do počtů ani co do faktů. Spíš v něm hledejme určité jádro

Liturgie Svatého týdne

Víme dobře, čemu se říká „klíčové okamžiky“. Mohou to být okamžiky ve sportovním utkání, ve kterých jde o všechno, ale je to jenom hra. Ovšem klíčové okamžiky má i lidský život. Takovým okamžikem může být maturita, svatba, nevyléčitelná nemoc, smrt někoho blízkého. Klíčové okamžiky má i život církve. Každoročně je prožíváme ve Svatém týdnu. A já vás chci dneska pozvat k jeho slavení. Nejsou důležité jenom Velikonoce. Důležitý je celý Svatý týden. Kdo neprožije s Kristem jeho sebedarování v Eucharistii,