Browse By

PROMLUVA Z 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – VŽDYCKY S KRISTEM, NIKDY PROTI!

Dávali jste pozor na dnešní evangelium? Tak schválně. Jak zněla ta Ježíšova věta: „Kdo není proti nám, je s námi“? Nebo: „Kdo není s námi, je proti nám“? Správná odpověď zní: „Kdo není proti nám, je s námi.“ Ale určitě není bez zajímavosti, že na jiných místech evangelií Ježíš říká opak: „Kdo není se mnou, je proti mně.“ Tak nad tím budeme dneska uvažovat, jak to vlastně je. Vyjdeme ze zamyšlení olomouckého emeritního biskupa Josefa Hrdličky a pak ještě krátké slovo k tomu. Takže nejprve text otce biskupa Josefa:

„Kdo není proti nám, je s námi,“ říká Ježíš, a nám se vybavují podobná, ale zcela kontrastní slova, která pronesl v jiné souvislosti: „Kdo není se mnou, je proti mně“ (Lk 11,23) Je třeba se ptát, proč si Pán náhle „protiřečí“, a co nám tím chce Boží slovo říci.
I zde platí, že kdo hledá, nalézá. Kdo hledá hlubší význam Ježíšových slov, najde jej a neodejde s prázdnou. Ta dnešní slova „Kdo není proti nám, je s námi“ se vztahují spíš na to množství lidí, kteří nepoznali Krista, nedostalo se jim výchovy ani podnětného svědectví ve svém okolí, ale přesto hledají, jsou otevřeni hlasu svědomí, mají dobré srdce a dobrou vůli. Nejsou ještě plně osloveni vírou, ale nejsou proti ní, a my cítíme, že už v mnohém ohledu si rozumíme, že v mnohém nás spojuje společná touha a cesta, po které už zpovzdálí jdou s námi.
Ta druhá Ježíšova věta, „Kdo není se mnou, je proti mně“, by se mohla vztahovat naopak na ty, kdo Ježíše poznali hodně zblízka a důvěrně, kdo byli svědky jeho moci, kdo byli povoláni k velkým věcem a ke svatosti života, a přesto se drží v odstupu, odmítají přijmout jeho výzvy a spokojují se s nezávazným průměrem svého života víry.

Je to přesně tak. V tom dnešním úryvku evangelia je řeč o lidech, kteří oficiálně nepatřili k Ježíšovým učedníkům, ale kteří v jeho jménu nebo pro jeho jméno dělali či dělají dobro. Na jejich adresu Ježíš říká: „Kdo není proti nám, je s námi.“

V jaké situaci zaznívá ta opačná Ježíšova věta: „Kdo není se mnou, je proti mně“? Tu situaci popisují evangelisté Matouš, Marek a Lukáš (Mt 12,22-30; Mk 3,20-27 a Lk 11,14-23). Je tam řeč o tom, jak lidé „shazují“ Ježíšovo působení a říkají, že jedná ve jménu Belzebuba. Jací lidé „shazují“ Ježíšovo působení a říkají, že jedná ve jménu Belzebuba? Lukáš používá slovo „někteří“. Matouš používá slovo „farizeové“ a Marek upřesňuje, že to byli „zákoníci“. Takže vlastně ti, kteří by měli Boha znát hodně zblízka a důvěrně.

Těm, kdo nepatří k Ježíšovým učedníkům a přesto v jeho jménu nebo pro jeho jméno dělají dobro, Ježíš říká: „Kdo není proti nám, je s námi.“ A těm, kteří by měli Boha znát nejlépe, a přesto se od Krista distancují, říká opak: „Kdo není se mnou, je proti mně.“

Tak to je i dnes. Moc rád vzpomínám na děti a mládež z Dětského domova v Melči, kde jsem působil. Nikdo je k Bohu nevedl, z drsného prostředí přišli a uměli se se mnou jako s knězem zastavit, popovídat, někteří chodili i do náboženství, chodili pomáhat kolem fary, skládali jsme spolu uhlí, malovali faru, chodili na výlety, někdy přišli i do kostela. Nepatřili k učedníkům, ale nebyli proti nám, byli s námi.

Na druhou stranu někdy i pozůstalí se při vyřizování pohřbu holedbají, že ten jejich zemřelý měl všecko: Měl křest, měl první svatou zpověď, první svaté přijímání, měl biřmování, měl svatbu v kostele… Měl všecko, měl výchovu ve víře, velké věci s Bohem prožíval, měl by Boha znát hodně zblízka a důvěrně. Ale životem se obracel k Bohu zády. To je ta nejhorší kombinace. Poznat Boha zblízka a ukázat mu záda. Tam Ježíš říká: „Kdo není se mnou, je proti mně.“

Co z toho vyvodit pro svůj život? Druhé soudit nebudeme. To bude dělat Bůh. Jenom on vidí do detailů okolností života toho nebo onoho. Ale pro sebe můžeme z dnešního zamyšlení vyvodit modlitbu, kterou nabízí otec biskup Josef. Často se ji můžeme modlit: Pane, ať jsem vždycky s Tebou a ať nikdy nejdu proti Tobě! Čím víc jsem s Tebou prožil, čím důvěrněji Tě znám, tím víc ať to platí: Ať jsem vždycky s Tebou a ať nikdy nejdu proti Tobě!