Browse By

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ (A,B,C) – DVA SVĚTY

Svatá Terezie z Avily kdysi vyjádřila tuto krásnou myšlenku: „Ničím se neznepokojuj, ničím se nermuť, všechno pomíjí, Bůh se ale nemění. Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí, jeho láska stačí.“
Tak, jak se to krásně zpívá i v jedné písni, a slýcháváme to často i v naší farnosti: „Bůh sám ti dostačí!“

Dnešní slavnost nás vrací k pohledu na Betlém. Ukazuje nám dva světy: Svět krále Heroda, který se s velikým nepokojem, s velikou úzkostí žene za mocí, a to i přes mrtvoly dětí, a svět Betléma, kde s velikým pokojem je všechno obráceno k tomu, který sám dostačí.

V Betlémě se setkalo ANO Boha a ANO člověka. Bůh dává svého Syna a člověk ho přijímá. To naplňuje! To naplňuje Boha i člověka. Tehdy i dnes.

A opačně: Tam, kde chybí přítomnost Boží, tam si člověk hledá náhražky. U Heroda tou náhražkou byla moc, i jiných je to zábava, u dalších požitek – mlsný jazýček, vybrané pochoutky, vybrané pití, pohodlí (jak to občas s úsměvem říkám: napapat se – nabumbat se – vyspinkat se), mít se dobře, užít si, ale – všimněme si toho – také honba za stále něčím novým jako náhražka za Boží přítomnost. To je dneska tak časté! Honba za stále něčím novým jako náhražka za Boží přítomnost. Honba za posledními výkřiky módy, honba za posledními výkřiky techniky, elektroniky, touha po stále častějších cestách do exotických zemí, touha po stále silnějších zážitcích…

Ale tak jako s tou mocí: Zmocnit se něčeho vede k žádosti uchvátit něco dalšího a člověk nikdy není naplněný, nikdy neřekne dost! A tak je to i s těmi náhražkami Boha: Dosažení silné náhražky vyvolá v člověku touhu najít náhražku ještě silnější. Náhražky člověka ještě hlouběji zamotávají do sebestřednosti. Člověk nikdy neřekne dost. Jako v té pohádce Hrnečku vař! Vař, vař, vař! Až se v tom utopím. Nebyl nikdo, kdo by řekl: Dost! Před pár desítkami let vyšla knížka s názvem „Ubavit se až k smrti“. Myslím, že to je velice výstižný název.

Honba za mocí, za zábavou, honba za požitkem, honba stále něčím novým a za stále něčím silnějším jako náhražka za Boží přítomnost. Svět krále Heroda. A svět Betléma, kde Bůh sám dostačí. Ke kterému světu se přidáme my, to rozhodnutí už musí udělat každý sám…